Na Facebooku i Twitteru jste se mohli dočíst, že některá z epizod se bude odehrávat v Blue Pointu na Palmovce. Informaci zveřejnila jedna z účastnic natáčení. Slíbila i popis natáčení epizody jejíma očima, tady je: Nebezpečné natáčení Ano šéfe!

Poslední díly pořadu Ano šéfe! nás diváky trochu zmlsaly, v nadcházejícím pořadu ale půjde o život. Kuchyně v minulých vydáních byly v jádru čisté, pohybovali se v nich takřka profíci a kromě drobných provozních či servírovacích prohřešků a tradičního ‚jídeláku‘ o stu položkách to v restauracích jakž takž šlo. Ale to, co se objeví na TV Prima tenhle čtvrtek, vám vezme chuť k jídlu. Na natáčení jsme se byli podívat a víme, že to Zdeněk Pohlreich opravdu neměl lehké.

Následuje oficiální popis epizody, převzatý z webu TV Prima:

Pohlreich viděl kuchyň a málem utekl

Ať lidé vidí do kuchyně, jaké dobroty tam pro ně náš kuchař připravuje! Tento majitelův nápad ale vidí Zdeněk Pohlreich jako sebevražedný, a hned ho také na místě vyzkouší! Jak to dopadne? Uvidíte v pokračování pořadu Ano, Šéfe! – tentokrát z pražské restaurace Blue Point, kde stav hygieny hraničil s obecným ohrožením.

Je to už třináct let, co si pan Tomáš Hrazděra koupil dům, v němž už od roku 1891 bylo známé pekařství. Budovu přestavěl, pekařství nahradily kulečníky, hernou s automaty a prostorná restaurace. Jenže – oč více lidí sem chodí hrát biliár a automaty, o to méně se jich sem k majitelově lítosti a škodě chodí najíst, takže podnik, zvlášť večer, zeje prázdnotou. A to je právě důvod, proč pan Tomáš zašel za Zdeňkem Pohlreichem, aby mu „postrach české gastronomie“ poradil, jak dál, lukrativněji a lépe.

Pohlreichova základní analýza

Po strategickém rozboru sídla restaurace a bližším „ohledání místa činu“ není praktický důvod, aby restaurace neprosperovala. Blue Point, který je kousek od stanice metra Palmovka v Zenklově ulici, má potenciál a málo konkurence v okolí. Jenže návštěvníci ani nevědí, že se tady mohou najíst. Pokud už restauraci objeví, mohlo by je hned u vstupu odradit několik věcí. Podnik nepůsobí stylově ani příliš přátelsky, navíc má potíže se vzduchotechnikou. Je tu hned zakouřeno a vůbec se tu linou všeliké pachy včetně čisticích prostředků. Nekuřáci mohou stolovat v salonku, ten je ale natolik rozlehlý a neosobní, že rozhodně nevyzývá k příjemnému posezení. To, co našel Zdeněk Pohlreich v něm budilo touhu po útěku. Hygiena v Blue Pointu totiž hraničí s obecným ohrožení.

Komunikativní a přespříliš kreativní majitel se přitom snaží. Nezvládá ale personál, který ho v minulosti okrádal, a jeho činnosti jsou tak rozsáhlé, že připomíná onoho velblouda umořeného hejnem komárů. Dělá si dokonce sám grafika. Zdeněk Pohlreich už opět za stolem třímá jídelní lístek s 90 položkami v podobě knihy s nevábnými fotkami místo přehlednějšího, stručnějšího a sezónně obměňovaného menu. Pan Hrazděra je pyšný na svoji kuchyni, jeho nadšení ale Šéf nesdílí.

Ve všední den se prodá maximálně deset jídel, číslo by ale potřebovali zpětinásobit. Majitel svůj podnik, který má 68 míst, vidí růžovými brýlemi a některé věci přestal vnímat vůbec. A právě ty volají po nápravě a větší kontrole. Pan Hrazděra se také považuje za znalce vín, na svůj sklep je patřičně pyšný. Zdeněk Pohlreich tedy pozve do Blue Pointu someliérku, aby zhodnotila, jaká je pravda.