Taková věc se stala poprvé a šéf je proto docela zvědavý, co ho U Rytíře čeká. Restaurace sídlí v domě, kde byl kdysi krejčovský salon, potom pizzerie. V přízemí je lékárna a do restaurace musíme vystoupat do prvního patra. I když je odtud hezký výhled, schodiště představuje určitou bariéru, která podnik znevýhodňuje. Chybí bezprostřední kontakt mezi potenciálními hosty a personálem, nalákat lidi k návštěvě je těžší. Majitelka restaurace, která uvízla v šéfově „gastropolepšovně“, je nadšená amatérka. Prohlašuje o sobě, že „umí trošku vařit a má nápady, tak proč to nezkusit“? Je pyšná na svou kreativitu, někdy zkouší nové pokrmy metodou pokus-omyl, až je spokojená s výsledkem. Chválí si nové kuchaře, mladé muže, kterým ještě není třicet let.

V kuchyni teď vaří Pavel a Ind Samir, oba mají za sebou praxi v dobrých podnicích i účast v kulinářských soutěžích. Majitelka udává, že od jejich působení se návštěvnost restaurace pomalu zlepšuje a naštěstí už neodpovídá situaci ze zvacího dopisu. Přemýšlí o tom, že se více zaměří na českou kuchyni, proto uvítá Zdeňkovy návrhy na nový, tradičnější a ucelenější jídelníček, ačkoliv o něj původně nežádala. Možná by se ještě mohl říznout indickou kuchyní.

U Rytíře pracují dva mladí ctižádostiví kuchaři. Kdo z nich bude šéfovat v kuchyni? Jak dopadne „kruh pravdy“, kde se proberou i výsledky místní ankety? Jak zhodnotí podnik U Rytíře gurmet, který se na restauraci podívá zvenčí? A především: dostanou U Rytíře hvězdičku Zdeňka Pohlreicha? A testovací otázka nakonec: Dali byste si obrovský steak za sedm stovek, kdybyste věděli, že pokud ho sníte v časovém limitu, nemusíte platit?

Pokud vás zajímá, jak připravuje šéf Café Imperial selátko a jak dopadl nový koncept restaurace U Rytíře, kde podle paní majitelky jdou nejvíce jídla z kuřecího masa a těstoviny, přitom chce ale vařit po česku a kombinovat to s indickou kuchyní, nenechte si ujít další premiérový díl gastronomické show Ano, šéfe!

Majitelem restaurace U Hrabalů v České Lípě je pan František Hrabal. Dům, ve kterém se restaurace nachází, před lety koupil a vlastními silami zrekonstruoval. Pan Hrabal je elektrikář a původně plánoval, že objekt po rekonstrukci pronajme. Nicméně žádný z nájemců nesplňoval představy pana majitele o tom, jak by jeho restaurace měla fungovat. Vadilo mu to natolik, že nájemce vypověděl a rozhodl se, že se do provozování restaurace pustí sám. Do rekonstrukce již investoval téměř veškeré své úspory, restaurace si však na sebe nevydělá a pan František neví jak dál. Proto se rozhodl požádat o pomoc odborníka na slovo vzatého – Zdeňka Pohlreicha.

Podnik je rozdělen na dvě navzájem propojené části – restauraci a kavárnu. Kavárna nemá z hygienických důvodů vlastní výrobnu, proto se zákusky a dorty dovážejí. Pyšní se ale místní zmrzlinou – ta je však z prášku, pouze jemně dochucená tajnou přísadou pana majitele. Personál podniku není příliš početný. Majitel je zároveň provozním, mezi hosty v restauraci však nechodí. V kuchyni se střídají dva kuchaři – služebně starší Jindra a mladší Milan. Jako pomocná síla funguje veselý a pracovitý Vietnamec Tony. K ruce je kuchaři jeden učeň. Na place jsou vždy číšník, servírka a učnice. K restauraci patří i vinárna, která je však v současné době otevřená pouze na objednané akce.

Na objektu není název restaurace, protože majitel si zatím netroufá spojovat své jméno s provozovnou. Sledujme tedy snahu pana Františka Hrabala o to, aby se jeho podnik stal vyhlášenou restaurací. Jaké nápady a doporučení přinese nekompromisní a přísný „dočasný šéf“ Zdeněk Pohlreich? Sledujte další díl populárního pořadu Ano, šéfe!

Blbý jídlo na špinavým talíři?

Zdeněk Pohlreich se vydá směrem na Kutnou Horu, kde leží městečko Zásmuky. Přímo na náměstí, kde vládne čilý stavební ruch, se nachází Nová hospoda pana Suchého. Co majitele trápí, že pozval šéfa Café Imperial? „Kdybych si dnes vzpomněl, kdo mě zlákal k vybudování restaurace, uškrtil bych ho,“ upřímně lituje svého rozhodnutí pan Suchý. Jelikož má svou stavební firmu, celý komplex zrekonstruoval. Původním záměrem pana Suchého bylo relax fit centrum, ale pak ho kdosi zlákal k vybudování restaurace s bowlingem. Na chod restaurace pouze dohlíží a do restaurace chodí na jídlo. Stravují se tu i zaměstnanci z jeho firmy a také dělníci, pokud mají v místě zakázku, ale i zaměstnanci dalších firem. Přestože je během obědů restaurace plná, nestačí to a restaurace nevydělává tolik, kolik by si pan Suchý představoval…

V kuchyni se střídají dva kuchaři. Pan Suchý by chtěl, aby kuchař netrávil čas v kuchyni odpoledne, kdy se v podstatě nevaří, a pracovní dobu by rád přeorganizoval tak, aby byla využita efektivněji. „Vždycky jsem si říkal, že když přijde kuchař, musí umět vařit. Ale neuvědomil jsem si, že je to jako se zpěvákem, který taky nemusí umět zpívat,“ dodává pan Suchý. A co na to Zdeněk? „Tady to teda na Zlatýho slavíka nevypadá…“ Jak již bylo zmíněno, kuchaři jsou dva: starší Milan a mladší Martin. O obsluhu se starají dva číšníci. Nad provozem by měl bdít kvalitář Štěpán, majitel se v Nové hospodě někdy rádoby inkognito nají, ale do kuchyně nechodí. Kdyby chodil, možná by ho mnohé překvapilo. Ale protože tam nechodí, překvapilo to Zdeňka Pohlreicha, a to pořádně. Hygiena v kuchyni a vlastně v celé restauraci byla tristní. V kuchyni našel Zdeněk spoustu nedopalků cigaret, jídlo podávané na mastných talířích i špatně umyté sklenice. Tak to Zdeněk rozhodně nemohl nechat!

Objekt Vltavanka je relativně nové rekreační středisko na Slapech. Leží přímo v “centru” Županovic, vesnice na břehu přehrady, která má několik stovek stálých obyvatel. Provozovatelé jsou dva: Oldřich Podehradský, bývalý barman z pražských barů všemožné úrovně (včetně té nejkvalitnější), a Luboš “Bubák” Medřický, bývalý světoběžník a dobrodruh, který provozoval 12 let na Sardinii potápěčskou základnu a který je takříkajíc duší objektu…

Jejich původním záměrem bylo vytvořit provozovnu, která by fungovala celoročně jako restaurace s přilehlým penzionem, a středisko poskytující služby související s vodními sporty (potápění, jachting). Hlavní motivací bylo vytvořit si něco vlastního bez závislosti na zaměstnavatelích a splnit si svůj sen o kvalitním podniku, kde se snoubí to, co je baví (vodní sporty) a kvalitní služby (gastro a ubytování).

Vzhledem k vysokým finančním nárokům na provoz jsou jedinými zaměstnanci sami majitelé a “Bubákova” dcera, vyučená řeznice (vyjma sezony, kdy jsou podle potřeby přibíráni brigádníci).

Letošní sezona se ovšem prozatím jeví jako likvidační. Příjmy plynou pouze z nasmlouvaných klientů, dovolenkářů, popřípadě sportovců na soustředění. Místní, jak se zdá, restauraci ignorují. Nabídka podniku je více než široká, a možná právě proto dysfunkční. V současné době jsou provozovatelé podniku zoufalí a na pokraji existenčního zhroucení. Pokud se něco nezmění, tato sezona je zřejmě jejich poslední.

A právě proto sem přichází odborník na slovo vzatý, Zdeněk Pohlreich, aby zjistil, co dělají špatně, a doporučil možnosti nápravy. Podaří se pomocí jeho rad, které mají cenu zlata, zachránit krachující Vltavanku?

Zdeněk umí nejen vařit ) Ještě by bylo fajn, kdyby před restaurací přistál padákem, ale posílá mě s tím lehce do háje (slušně řečeno )