Ani v deváté epizodě nebude Zdeněk Pohlreich jezdit nikam za Prahu. Podívá se na zoubek další pražské restauraci. Její majitel má velké ambice, ale stále se nedaří… Více v popisu dílu od TV Prima.

V Arteru nejsou lidi. Ani personál, ani hosté

Co trápí restauratéra pana Josefa Rožánka natolik, že vyhledal Zdenka Pohlreicha v Café Imperial? Jeho restaurace Arter v Praze-Satalicích funguje čtvrtým rokem, ale nedaří se jí tak dobře jako jejímu stejnojmennému bratříčku – cateringu. Přitom restauraci by chtěl mít pan Rožánek vzorovou, je to majitelovo hýčkané dítko. Tento sen mu ale údajně kazí personál – jak vystrčí z podniku paty, fláká se. Alespoň podle pana Rožánka.

Pan Rožánek je původně strojař, baví ho však gastronomie. Není spokojen s obslužným personálem ani s osazenstvem kuchyně. Nechce už své zaměstnance věčně obměňovat, rád by je vycepoval na požadovanou úroveň. Pokud to nepůjde, je připraven se s personálem rozloučit i během natáčení. Kvůli kontrole zaměstnanců jsou v podniku rozmístěny kamery. Jedinou konkurencí je nedaleká pizzerie, proto pan Rožánek dal na jídelníček Arteru i italská jídla, základem je ale česká a částečně středomořská kuchyně.

Je chování personálu opravdu tak hrozné?

Díky kamerám majitel vidí, že personál sleduje televizní seriály, klábosí na baru a kašle na hosty. Pan Rožánek se považuje za perfekcionistu, který je v restauraci denně, lidé z podniku ale tvrdí, že přijde tak jednou týdně. Personál sledovala i skrytá kamera televizního štábu – a tvářil se ochotně a mile. V chování obsluhy vidí majitel alfu a omegu úspěšného podnikání, protože chce hostům věnovat nadstandardní péči, kvůli které by se do Arteru vraceli. Zdeněk Pohlreich proto přivede číšníka-profesionála, který předvede, jak by to mělo fungovat, a podle výsledku srovnání ideálu s obsluhou restaurace se rozhodne, zda zaměstnanci na place zůstanou, nebo budou muset odejít. Jak to dopadne?

Restaurace má kapacitu 35 míst, výzdoba je trochu netradiční, poněkud bizarně působí figurína sedící u baru. Majitel považuje prostor za atypický a od našeho kuchaře bez čepice by rád slyšel, zda je to vhodně zvolený koncept pro předměstskou restauraci. V okolí je sídliště, několik vilek a dynamicky rostoucí novostavby. Majitelovým snem je plná restaurace s nutností rezervovat si místa až měsíc napřed. Plný podnik mu Zdeněk Pohlreich dopřeje; přivede třicet hostů, což je vždycky prubířský kámen celého provozu. Během čtyř dnů se musí zjistit, zda je personál opravdu tak neschopný, jak tvrdí majitel, a zda je ve skutečnosti tím hlavním problémem restaurace Arter. Jak si restaurace Arter povede při naplněné kapacitě?